Blauer Hof

První zmínka o svobodném dvoře ve vlastnictví Melchiora Arguella (Melchor de Argüello) pochází z roku 1544. Pozdějšími vlastníky byli bratři Bloeovi (Bloenstain/Blauensteiner), rod Rätschů, Eibiswaldů a další. Od roku 1705 byl vlastníkem říšský kancléř Friedrich Karl Schönborn, za jehož života byla pod taktovkou preferovaného architekta Lukase von Hilde¬brandta v letech 1710 až 1720 uskutečněna velkorysá přestavba budovy.

Zhruba v roce 1729 budovu koupil jeho nástupce v úřadu říšského kancléře hrabě Adolf Metsch, který ji odkázal svému zeti Khevenhüller-Metschovi. Poté byla budova majetkem hrabat Daunů, kteří ji v roce 1762 vyměnili za palác Dietrichstein (= Zelený dům).

Blauer Hof SchlossplatzTehdy Blauensteiner-Hof a sousední Prucknerische Haus získala Marie Terezie. Po roce 1756 proběhla velká přestavba, kterou řídil dvorní architekt Nicoló Pacassi. Zhruba v roce 1770 byl postaven letohrádek (autorem maleb uvnitř je Joseph Pichler?). Pacassi stavbu změnil, přičemž vjezd nechal přeložit z východní na severní stranu, tedy na Schlossplatz (Zámecké náměstí).

Vstupnímu průčelí na Schlossplatz dominují silně předsazené rizalitové nárožní části, které sledují zakřivenou linii starého ohraničení zatravněné plochy. Prostřední rizalit byl zvýrazněn portikem, balkonem a atikovou částí s hodinami. Ve dvoře je pozoruhodné rozmanité řešení nadokenním říms jako upozornění na hlavní a vedlejší trakt. Vybavení vnitřních prostor, dochovalo-li se, pochází převážně z let 1853/54.

Blauer Hof SpeisesaaltraktJídelní trakt, který pravděpodobně postavil Nicoló Pacassi, se nachází na místě původního Sinzendorfského domu a zhruba v roce 1756 se stal majetkem císařského rodu. Hlavnímu průčelí dominuje portikus s plastikami z lovu volavek. Uvnitř se nachází velká oválná hodovní síň, jejíž stěny jsou členěny malbami (dochovaly se bohužel jen zčásti); stropní freska od Vinzenze Fischera zobrazuje putti na lovu sokolů.



Blauer Hof TheaterZámecké divadlo bylo postaveno v roce 1753 podle návrhu Nicoló Pacassiho. Směrem k příjezdu do parku se nachází vysoký portikus se zakřiveným štítem, plochy zdí jsou členěny prohlubněmi a přiloženými deskami. Z vnitřního vybavení se dochovala už jen pozdně barokní malba stěn v iluzivní architektuře v posluchárně; horní část byla v 19. století doplněna o voluty, girlandy a putti.