Jeskyně

Na tomto místě nad skalní jeskyní byla původně kolem roku 1800 plánována malá kopie švýcarského hradu Habsburg.

Widemann v roce 1805 napsal: „V horní polovině jezera stojí skála osmačtyřicet sáhů vysoká, jejímiž tmavými zákoutími a ohyby se člověk může proplést až k teprve vznikajícímu hradu, který se má stát věrným obrazem slavného Habsburgu, jehož jméno má též nést. Vzrušující pohledy na původní hrad pocházející z Rahnova štětce budou zdobit vnuččiny sály a v majestátní skalní jeskyni, do níž proudí světlo ze zámeckého nádvoří, budou stát busty všech habsburských císařů.“

Tyto smělé plány nebyly nikdy zrealizovány, ačkoli v této době byl na kolbišti vystaven skládací model Habsburgu s verši jakéhosi Švýcara, obdivovaný s velkým zájmem císařskou rodinou. Plány byl v této souvislosti pověřen i architekt Hohenberg, císařskému rodu pak však připadaly příliš nákladné. Je pravděpodobné, že rázný konec těmto úvahám přivodila předčasná smrt císařovny Marie Terezy z Neapole.

V posledních letech svého života se Marie Tereza zabývala ještě dalším projektem, který se týkal vytvoření miniatury trosek Pompejí v Laxenburgu.

GrotteS Franzensburgem a Habsburgem by laxenburský park získal ikonografický kontrapunkt: „Nový starý“ hrad s opevněním a „staronové“ ruiny by se bývaly vzájemně doplňovaly a znamenaly by sentimentální a napětím nabité ztvárnění slavné historie rodu. Minulost, současnost a budoucnost dynastie by tak byly dialekticky ztvárněny v malebné krajině s rybníkem. Je zajímavé, že v historii vzniku Franzensburgu lze pozorovat tendenci prvopočátečního silnějšího zdůrazňování soudržnosti ruin s dovršeným charakterem novosti, které nepochybně souvisí se záměrem vybudovat „ruiny Habsburgu“. Jeskyně se dnes tady nachází bez ruin Habsburgu, a byla tudíž obsahově o něco zredukována. Je však důležitým svědkem souznění přírody a umění kolem roku 1800.

Na úpatí jeskyně se nachází malé romantické úbočí, tzv. Sofiino údolíčko. Toto zasněné místo bylo a stále je plné botanických pokladů. Lze zde obdivovat mimo jiné orientální smrk, španělskou jedli, syrský jalovec nebo několik tisů. Uprostřed Sofiina údolíčka rostl odedávna jeden buk lesní červenolistý, který byl v roce 2008 nově vysazen, aby byla zajištěna identita tohoto místa.