Dům rozmaru

Tato kuriózní a hádankami opředená stavba vznikla podle návrhů architekta Johanna Ferdinanda Hetzendorfa von Hohenberg koncem devadesátých let 18. století. Dodneška se dochovalo již jen základové zdivo ukryté v husté vegetaci; přesné informace o tom, jak tento „Dům rozmaru“ původně vypadal, nám ale poskytuje model v Historickém muzeu města Vídně (1799), četné soudobé kresby a popisy. Poté, co byla stavba zdevastována francouzskými okupačními vojsky v roce 1809, byla nově navržena v roce 1812 architektem Aloisem Pichlem v gotizujícím slohu (ne však zrealizována) a nakonec byla renovována v roce 1814 uvnitř i zvenku jako rozšafný „letohrádek v dubovém háji“. Od šedesátých let našeho století jsou zbývající ruiny stále méně viditelné.


Haus der LauneMyšlenka bláznivé architektury nebyla v celém 18. století novinkou; právě od doby kolem roku 1770 proběhla intelektuální výměna názorů, která se týkala domu prince Palagonia na Sicílii, o níž císařovna Marie Tereza musela bezprostředně vědět. Tuto vilu „světa naruby“ z doby kolem roku 1740 navštívilo mnoho osvícených cestovatelů (taktéž Goethe) a čile se o ní diskutovalo. Právě ve století „rozumu“ se člověk zpočátku intenzivně zabýval fenoménem „nerozumu“ (francouzsky „déraison“). Cizojazyčná označení „Domu rozmaru“ hovoří sama o sobě: „maison burlesque“, „maison de caprice", „maison de phantaisie".

Haus der LauneVýznam „Domu rozmaru“ v Laxenburgu spočívá v kulturně-historickém ohledu v tom, že zde poprvé v Rakousku byla vytvořena karikatura intelektuální architektury, která ve volném prostoru přírody a zahrady zajišťovala další žití dvorního bláznovství, které v 18. století bylo silně zpochybňováno. Svět naruby stranou ceremoniální „ennui“ (nudy) měl přání vyjadřovat se nikoli podle racionální, nýbrž irracionální svobody, a takové vyjádření koneckonců pramenilo z kritické síly osvícenství.

Dnes stojí už jen základové zdivo objektu. Společnost Schloss Laxenburg Betriebsgesellschaft se však snaží o to, aby společně se sponzory tuto cennou budovu opět postavila a mohla ji využít k potřebám moderní doby.