Altes Schloss

Altes Schloss (Starý zámek), původně (od 13. století) srdce rozlehlé honitby, obklopený vodním příkopem a doplněný mnoha vedlejšími budovami, tvoří dnes důležitý motiv v obrazu parku. Poté, co vymřel rod pánů z Lachsenburgu, získali celou stavbu ve 14. století Habsburkové. Za Albrechta III. byl tento lovecký zámeček rozšířen a přestavěn. Ve druhé polovině 17. století – po období úpadku – přestavěl Lodovico Burnacini (známý divadelní architekt císaře Leopolda I.) zámek v barokním slohu. Po vpádu Turků v roce 1683 byla tato budova v roce 1693 opět opravena a bylo přistavěno jedno poschodí. Až do první světové války sloužil Altes Schloss spolu s Novým zámkem vybudovaným v 18. století jako jarní rezidence Habsburků. V meziválečném období zde sídlila škola pro RYTMUS, HUDBU A ROZVOJ TĚLA „HELLERAU-LAXENBURG".

Altes Schloss LuftaufnahmeBudova byla postavena zešikma, což ztěžovalo pravidelné uspořádání okolí. Renesanční zahrada zřízená po „nizozemském způsobu“ se v 16. století nacházela poněkud stranou zhruba v místě dnešního divadla a nebyla osově spojena se zámkem Altes Schloss, který poté v době baroka byl zakomponován do systému souřadnic alejí a lesních průseků parku rozšířeného směrem na jih. Mezi ním a Uhlefeldovým domem (původně jižně od divadla, dnes již nestojí) se dlouhou dobu rozkládalo půlkruhovité velké prostranství rozdělené alejemi, které bylo do uspořádání krajinného parku zařazeno až v první třetině 19. století.

Radierung Altes SchlossV 50. až 70. letech 18. století se objevily úvahy, že by toto prostranství mohlo být vylepšeno jako „vstup do parku“, a dokonce obestavěno budovami. Z této doby pochází kašna s fontánou. Vodní příkop zámku Altes Schloss byl ve druhé polovině 18. století zasypán zeminou a upraven jako travnatý parter.